Modrý i TOP „antikomunismus“
Pojmy „pravice a levice“ byly díky vývoji dějin značně deformovány a navíc v každé zemi nabyly specifického obsahu. Abychom zjistili, že takto zjednodušené dělení je velmi, ale opravdu velmi křehké, se ani nemusíme příliš snažit.
Stačí se podívat na fungování politiky na krajské a komunální úrovni. Hlasy komunistů se však „pravicovým stranám“ v čele s ODS hodí i na úrovni parlamentní – například při volbě prezidenta republiky. Tak se nám stalo, že máme (údajně) pravicového prezidenta zvoleného komunistickými (levicovými) hlasy.
Mezi KSČM, euroskeptickou částí ODS i Václavem Klausem ale najdeme další pojítka. Komunisté například více či méně kopírují názory (ultra)konzervativní části ODS v otázkách týkajících se Evropské unie. Cokoli spojeného s Bruselem vyvolává u komunistů, jakož i u mnoha členů ODS, hysterické reakce a vyjádření o „omezování suverenity, eurobyrokracii a o diktátu shora“. Tatam se poděl komunistický internacionalismus, který byl snad jedinou pozitivní věcí na meziválečné KSČ.
Místo něj komunisté prosazují hospodářský protekcionismus a zastávají xenofobní a (ultra)nacionalistické postoje, čímž na pomyslné ideologické ose suplují místo extrémní pravice.
Klausovy vlády se zase v 90. letech i přes pravicovou rétoriku chovaly často levicově. Právě ony například odmítly deregulaci nájemného. Právě díky nim vznikl díky zpackané privatizaci bankovního sektoru pojem „bankovní socialismus“. Naopak podstatnou část státních firem zprivatizovaly vlády sociálnědemokratické, tedy „levicové“.
Za „pravicových“ vlád ODS a částečně i TOP09, jejíž zástupci tehdy ještě měli v kapse legitimaci jiné strany, vykazovala Česká republika rostoucí schodky státních rozpočtů. Podíl TOP09 na narůstajícím zadlužení země je dokonce možná ještě větší než v případě ODS.
Její místopředseda, který si velmi úspěšně v posledních měsících vybudoval auru spasitele české ekonomiky, Miroslav Kalousek totiž ještě jako předseda lidovců v dobách koaliční vlády ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody hlasoval pro schodkové rozpočty z dílny „levicové“ ČSSD. A z dnešních členů TOP09 rozhodně nebyl jediným…
Kalouskův veletoč eskaloval po volbách v roce 2006, kdy kývl Jiřímu Paroubkovi na nabídku vytvoření menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL s podporou KSČM, ani není třeba připomínat. Možná právě tehdy se mu v hlavě zrodil plán na založení nové strany, neboť bylo jasné, že v KDU si už neškrtne.
Karlovarský precedent? Koalice ODS, ČSSD, KSČM a TOP09
Pro pochopení nesmyslnosti pravo-levého štěpení je ideální se zaměřit na fungování politiky na regionální úrovni. Například v Karlovarském kraji, odkud autor mimo jiné pochází.
V krajském zastupitelstvu zde vládne – stejně jako mnohde jinde v republice – koalice ČSSD a KSČM. Že jsou mnozí krajští zastupitelé zároveň zastupiteli ve svých městech, je celkem logické.
Zatímco na kraji tedy vládne „levice“, v zastupitelstvu města Karlovy Vary vládnou společně občanští a sociální demokraté. S nimi překvapivě velmi často hlasují ve shodě (někteří) zastupitelé KSČM, kteří jsou rovněž zastupiteli krajskými – a tedy i členy koalice s ČSSD. Jeden z nich je pak dokonce krajským radním!
Samozřejmě je mezi krajskou a komunální úrovní rozdíl, nicméně po přihlédnutí k personálnímu propojení těchto partají na krajské a komunální úrovni je nezpochybnitelné.
Fakticky tedy bez nadsázky můžeme říci, že v krajském i karlovarském zastupitelstvu dominuje trojkoalice ODS, ČSSD a KSČM. A co nová „pravicová“ TOP09? Ta má i na regionální úrovni někdejší lidovecké „šíbry“. V jejím čele stojí krajský zastupitel a do června minulého roku předseda KDU-ČSL v Karlovarském kraji, jenž získal mandát za společnou Kandidátku pro Karlovarský kraj.
A právě toto uskupení malých stran vládlo až do krajských voleb v roce 2008 společně s ODS. I TOP09 se tedy nepřímo podílela na sloučení tří okresních nemocnic do Karlovarské krajské nemocnice, a.s., a následném hospodářském úpadku nemocnice.
A co z toho plyne? Vcelku nic zásadního. Jen to, že dělení na pravici a levici je velmi ošidné a kontraproduktivní. Jeho vytahování a prohlubování neprospěje naprosto ničemu, ba naopak jen škodí.
Štěpí společnost na dva nesmiřitelné tábory, které se navzájem vymezují hlavně v teoretické rovině, zatímco v rovině praktické je vše úplně jinak. Ani to by samo o sobě nebyl tak velký problém.
Tím totiž je, že se díky umělému posilování reálně neexistující bariéry mezi samozvanými pravičáky a domnělými levičáky (nebo také naopak) politický i společenský diskurs ubírá do naprosto nesmyslných míst. To samozřejmě ničemu neprospívá, ale naopak jen škodí.
Zapomíná se pak například na to, že rekordní schodek státního rozpočtu má na svědomí „odpovědný pravicový hospodář“ Kalousek, který se nadto přičinil i o schodkové rozpočty ČSSD mezi lety 2002 až 2006.
Skutečný problém netkví napravo ani nalevo, ale v personálním složení politických stran. A právě to je jedním největších mínusů české politiky. Hádky o levici a pravici těmto lidem jen pomáhají v udržení se na vrcholových postech, ať už jsou na té či oné straně.