Láďa vs. Péťa a jejich nerovný arsenál
Snad jeho dlouhé a kvalitativně jistě vysoce hodnocené působení v médiích jej dodnes ovlivňuje natolik, že si na základě několika vět vytržených kontextu a neověřených – a následně vyvrácených – informací postavil konstrukci příběhu, že si zelení „klovou oči a vjíždějí do vlasů“.
Své existenciální smýšlení se snaží v mediálních výstupech zakrýt vrstvou humoru a vtipu. Snažit se musí, musí totiž dostát „majestátu“ své hradní role a nenechat se v honbě o přízeň šéfa předběhnout tím vychytralým konkurentem z vedlejší kanceláře Hájkem, který se co nevidět prohlásí za mesiáše a Kristova následníka, neboť – na rozdíl od nás ostatních obyčejných smrtelníků – nepochází z opice.
A na zbraně takového kalibru se hledá adekvátní odpověď jen těžko.
Možná právě proto obviňuje z mesiášství zelené, kterým stejně jako jeho šéf nemůže přijít na chuť. Za „environmentální radikalismus“ označuje věci, jež jsou na západ od našich hranic celospolečenskou shodou a „mainstreamem“ uznávaným napříč celým politickým spektrem. Totiž názor, že s našimi přírodními zdroji je potřeba nakládat hospodárně a uvážlivě a že zdraví a kvalita života obyvatel jsou nadřazeny zájmům ekonomické lobby.
Může zlo plodit dobro?
Vraťme se ale zpět do reality. Podle některých jedinců, mezi než se řadí i Ladislav Jakl a jeho blízcí spolupracovníci včetně „konkurenta“ a kancléře Hájka, je dnešní „zelenění“ celého světa, které je ve skutečnosti jen výtvorem peněz chtivých zelených pragmatiků, uměle vytvořeným bludem.
Naproti tomu titíž lidé jako ideál ideálů stavějí svobodný trh. Co na tom, že stejní lidé kdysi svými kroky trh deformovali, protože trpěli bezmeznou vírou v jeho samoregulační schopnosti. Z toho jednoduše plyne, že věřili a dodnes věří v něco, co neexistuje, v něco, co bylo prokazatelně vyvráceno.
Na rozdíl od tehdejších dob je dnes všeobecně přijímáno, že trh, pokud není dostatečně právně ošetřen, postrádá pudy sebezáchovy a je dobrým příkladem kamikadze. Terminologií Ladislava Jakla to můžeme vyjádřit tak, že „trh požírá sám sebe“.
V neposlední řadě je třeba uvést, že právě nedostatky trhu a beozhledné přehlížení nutnosti zachování udržitelného životního prostředí daly zelenému hnutí za vznik.
A tedy, že zelené zlo je plodem dobrého trhu. Dává to snad smysl?