„To jsou panorámata“
Úvod tohoto textu bohužel není špatným pokusem o glosu, ale hořkou realitou. Výčet podivuhodností, které se v největším lázeňském městě již několik let odehrávají, tím ale nekončí. Kdybych měl jmenovat a rozebrat jen ty nejzásadnější, vydalo by to jistě na pěkně rozsáhlou rigorózní práci. Škoda, že nestuduji práva v Plzni…
Pojďme si shrnout základní fakta „nejnovější karlovarské události“. Na konci května letošního roku byl v Karlových Varech otevřen parkovací dům, který budil pochybnosti mnohých karlovarských občanů již během stavby. Dům totiž výrazně zasáhl známé panorama a výhled z prakticky celého lázeňského údolí kolem řeky Teplé na hotel Imperial.
Podle původního projektu měly být kromě garáží v budově umístěny také infocentrum a prostory pro služby veřejnosti. Společnost, která projekt realizovala, proto za pozemky zaplatila městu „dumpingovou“ cenu několikanásobně menší, než kdyby pozemky kupovala podle „pravidel trhu“.
Co se však nestalo – prostory pro služby veřejnosti z finálního projektu neznámým způsobem zmizely a nahradily je drahé nájemní apartmány. Proti tomu se ohradili i architekti původního návrhu, kteří se dokonce zřekli autorství.
Kromě toho, že stavba zřejmě porušuje platný územní plán, nedodržuje pravděpodobně ani vydané stavební povolení… Věc se dodnes řeší, konec kauzy je v nedohlednu.
Dvakrát nevstoupíš do téže řeky? To ve Varech neplatí
Kdyby lidé a politici byli racionálními bytostmi, své chyby by neopakovali. Tací jsou však mezi námi – a o to méně mezi politiky – velmi vzácní, dalo by se říci ohrožení.
Kruh se však neuzavře ani v případě, pokud krajský úřad rozhodne o nelegálnosti kolaudace stavby. Potichu vypsané výběrové řízení na instalaci vjezdových bran do lázeňského území a výstavbu dalších pěti garážovacích domů, z nichž minimálně dva jsou umístěny na velmi sporných místech, totiž kupodivu vyhrála tatáž firma, jež realizovala zmiňovaný sporný projekt.
Ihned po oznámení výsledku výběrového řízení se navíc ozval Národní památkový úřad v Lokti, že s ním město plány nikterak nekonzultovalo. I tato instituce se ohradila zejména proti plánům na stavbu parkovacích domů na Divadelním náměstí a za Becherovou vilou.
To je v momentě, kdy se Karlovy Vary uchází o zapsání na seznam UNESCO, dosti podivná záležitost.
Že se zprávy o vypsaném výběrovém řízení nedonesly ani za hranice města, asi ani nemusím zmiňovat. Otázku, čí to je vina, rovněž nezodpovím, neboť nerad ukazuji prstem, ať už důkazy mám či nemám.
Zapomněl jsem zmínit ještě jednu důležitou okolnost – vypsání tohoto řízení proběhlo natolik tiše, že se do něj přihlásila jen a pouze ona firma.
Rozhodnutí vedení města, že nabídka uchazeče splňuje náležitosti, naštěstí není definitivní. Celou záležitostí se bude zabývat ještě zastupitelstvo města.
Důležitým faktem v celém případu je i to, že kritéria, která by měli uchazeči splňovat, nebyla při vypsání soutěže nijak výrazně specifikována.
Nakonec zmíním už jen to, že svůj příspěvek píši jako nespokojený občan Karlových Varů, který má své rodné město rád.
A vlastně ještě jedna věc – když nad tím tak přemýšlím, postup města se dá vlastně z určitého úhlu pohledu označit za velmi racionální.
Karlovými Vary totiž neprotéká jen říčka Teplá, ale také větší a známější Ohře. Pokud by tak platilo známé pořekadlo zmíněné v mezititulku, může se město „mýlit“ ještě jednou, neboť Karlovými Vary protéká ještě Rolava. A ta je ze všech nejšpinavější…