Při průjezdu Opletalovou ulicí, kde se z těch asi dvou set účastníků vytvořil úzký a dlouhý cyklo-had, jsem v periferním vidění zahlédl osobu, jež byla očividně tolika cyklisty, kteří jí bránili ve svobodném přejití ulice (mimo přechod, aby se to nepletlo), velmi pobouřena.
Když jsem zaostřil na její obličej, údivem jsem málem spadl z kola. Byl to sám hradní vicekancléř Petr Hájek (podle mě by mu spíš slušela funkce vrchního arcikejklíře)!
Nesouhlasně kýval hlavou a aniž by řekl jediné slovo, bylo mi jasné, co se mu v ní honí za myšlenky: „Ty cyklisti jsou taky devianti! A pochází z opice!“
Pak jsem si pomyslel, že mi toho pána je vlastně líto. Necelý týden poté, co se v Praze konal zvrhlý pochod deviantních homosexualistů, ohrožujících rodinu a lidskou civilizaci jako takovou, se jejími ulicemi promenádují svobodu ohrožující cyklo-fanatici.
Když k tomu přičteme všechna podivná individua třídící odpady, pijící nápoje z plastikových flašek, jezdící na snowboardu a Bůh (samozřejmě ten náš konzervativní křesťanský, žádný „prázdný a falešný“ Alláh nebo tak něco) ví co ještě, musíme mít pro pány Hájky, Klause, Bátory ad. pochopení.
Vždyť žijí v permanentním ohrožení!